Sotva jsem přijel z Vody (jela se Vltava), zahlédl jsem náhodou ve zprávách záběry z příprav historických slavností na hradě Lokti, konat se měly hned následující den. Na Lokti jsem ještě nebyl, tak jsem zatelefonoval háčkovi, aby věděl, že další den nemá čas, pač jede na Loket. Háček nadšeně souhlasil (pravidla lodní subordinace jsou velmi přísná), a tak se jelo. Parádní anabáze z Liberce do Lokte nad Ohří proběhla přesně podle kormidelníkových propočtů a cíl stál za to. Ve městečku totiž probíhal zároveň start 3. karlovarské veteránrelye, a tato akce byla spojena s výstavou účastníků (těch plechových) relye na náměstí v Lokti. A byla to nádhera, jak vidno z fotek. 

Historie Lokte: První přímá zpráva o Lokti pochází z roku 1239, hrad byl založen v románském slohu. V té době se hrad stává správním střediskem pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, zalidňovaného novými kolonisty. K vojenskému zajištění celého kraje ustanovil Přemysl Otakar II. tzv. manské zřízení, jemuž stál v čele královský purkrabí. Význam hradu potvrdil Jan Lucemburský a Karel IV., který jej zařadil mezi tzv. nezcizitelné královské hrady. Za Václava IV. byl hrad přestavěn do podoby, kterou si ve svém celku zachoval dodnes. Za Lucemburků byl hrad dějištěm důležitých mezistátních jednání. Ve válkách husitských zachoval Loket věrnost katolictví a císaři Zikmundovi, který jej zastavil svému kancléři Kašparu Šlikovi. Šlikové se snažili získat hrad i město do dědického vlastnictví, což se jim po požáru v roce 1473 přes silný odpor měšťanů podařilo. V 16. století byl hrad opět upravován. V době stavovského odboje roku 1547 proti Ferdinandovi Habsburskému se město na rozdíl od Šliků postavilo na královu stranu. Získalo řadu výhod a roku 1598 správu kraje. Nastal úpadek hradu, který byl zčásti využíván hospodářsky. Roku 1822 byly některé budovy zbořeny, jiné sníženy. Byl tu uložen archív, roku 1889 zřízena věznice a v roce 1898 instalovány sbírky městského muzea, pro něž byl adaptován tzv. markrabský dům. Po roce 1945 byla expozice rozšířena i do upravených prostor horního hradu. Hrad i město jsou malebně rozloženy na svahu nad Ohří v romantickém zalesněném údolí. Tyto přednosti sem vábily řadu návštěvníků nedalekých lázní Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Z nejvýznamnějších lze uvést J. W. Goetha, který se sem několikrát vrátil. Nejstarší stojící částí dnešního hradu, pocházející ze samých počátků jeho výstavby, je pozdně románská rotunda, pojatá později do sv. křídla jakou točité schodiště. Ostatní stavby kolem nádvoří - brány, markrabský dům při vstupní cestě a čtverhranná hradní věž - pocházejí až z doby Václava IV. z roku 1400. Některé doplňky hradních budov a zejména dělové bašty byly připojeny až v době Šliků. Při úpravách v 1. polovině 19. století byly sneseny některé části uvnitř hradu, čímž bylo vytvořeno rozlehlé nerovné nádvoří, obklopené souvislou zástavbou budov s vyčnívajícími helmicemi věží. Dnešní přísný dojem je dán především zjednodušujícími úpravami z 1. poloviny 19. století, kterým podlehla velká část kamenické výzdoby. Po dlouhou dobu, kdy byl hrad majetkem města, byly prováděny jen nejjednodušší opravy, takže se v interiérech jen ojediněle zachovaly doklady původní kamenické výzdoby. Některá okenní ostění a portály byly vytesány již v době Václava IV., jiné se hlásí do šlikovské doby 15. a 16. století.

Z hradních sbírek stojí za zmínku např. Hejtmanský dům s expozicí archeologie, gotickým zdivem, zbytky renesanční černé kuchyně, Východní křídlo s velkým sálem a zbytky kaple, Markrabský dům s výstavou porcelánu, vězením a rotundou z 12. století. Expozice historických chladných i palných zbraní.

V průběhu slavností, které se konaly po tři dny, obsadila nádvoří hradu i vhodná prostranství městečka středověká tržnice, plná pochutin, kožených a korálkatých věcí, jak to na podobných akcích bývá, každý to asi zná. Vlastní slavnosti spočívaly ve výstupech šermířů, kapely živě produkující středověkou hudbu, středověkých  tanečnic  (my je viděli v cikánských kostýmech), divadla a končilo to průvodem kostýmovaných účastníků městem, průvod vedl sám baron Prášil. Atrakcí mohlo být klidně víc, píšu o tom co jsem viděl.

Viděli jsme čtyři vystoupení šermířů ze skupiny Merlet, jedno bylo "starověké", koncipované jako zápasy gladiátorů, s publikem přihlížel samotný Caesar:

Dále jsme se přenesli časem do doby středověké:

Poučné bylo vystoupení kata, který předvedl na někom z publiku rozličné středověké praktiky vyšetřování a popravy zločinců:

Poučení o užití mušketýrů proti voji těžké jízdy:

Pár záběrů ze závěrečné děkovačky Merletu (půlpán na druhé fotce je vpravocelopán na fotce první):

Po šermířích bylo divadlo, bylo moc hezké, loutkové a pojízdné, jenže jsem viděl jen konec, takže o tom nic nevím, akorát že principál byl zároveň baron Prášil:

Zajímavá byla středověká kapela, některé nástroje byly poněkud obtížně zařaditelné, na fotce na nějaký takový bohužel zrovna nikdo nehraje: