Sotva jsem přijel z Vody (jela se Vltava), zahlédl jsem náhodou ve zprávách záběry z příprav historických slavností na hradě Lokti, konat se měly hned následující den. Na Lokti jsem ještě nebyl, tak jsem zatelefonoval háčkovi, aby věděl, že další den nemá čas, pač jede na Loket. Háček nadšeně souhlasil (pravidla lodní subordinace jsou velmi přísná), a tak se jelo. Parádní anabáze z Liberce do Lokte nad Ohří proběhla přesně podle kormidelníkových propočtů a cíl stál za to. Ve městečku totiž probíhal zároveň start 3. karlovarské veteránrelye, a tato akce byla spojena s výstavou účastníků (těch plechových) relye na náměstí v Lokti.

Vystavena byla auta i motorky z období zhruba od počátku 20. století do let padesátých, pak už ten design stál asi za prd, a nikdo to nesbírá.

Moc se mi líbilo, že závodníci byli oděni do kostýmů z doby, z které jejich vozidlo pocházelo. Většina posádek byla dvoučlenná, v jednom autě startovali zřejmě děda s babičkou i vnoučaty, všichni takoví prvorepublikoví, no vypadalo to úžasně. Na náměstí k tomu hrála reprodukovaná hudba, myslím že to byl Ondřej Havelka, zkrátka to bylo dokonalé.

Háček byl vozítky úplně nadšen a prohlásil, že od teď místo na vodu jezdí na relye, nakonec mi naštěstí s nikým neodjel.

Při procházení mezi dědečky a pradědečky automobily a motocykly, mě přepadly nostalgické pocity a jedna velká otázka. Proč kdysi mohly být věci vymýšleny krásné a ušlechtilé a dnes, přes všechen ten moderní úžasný design působí tak cize a odtažitě?